Houbaření v Česku

Není nic krásnějšího, než ranní opar a skupinka pravých hřibů v trávě-říkají houbaři. Hřibů jako ostatních hub je mnoho druhů, každý má svůj oblíbený. Umíme je správně skladovat a připravit? Mnoho druhů hub je však jedovatých, ty musíme znát nejlépe.

Český fenomén – houby

V ** Česku** roste kolem třiceti tisíc druhů hub. Toto vysoké číslo však zahrnuje i druhy, které jsou tak miniaturní, že je pouhým okem nemůžeme vidět. Ty ostatní marně odolávají české vášni- masivnímu sběru hub. K nejoblíbenějším druhům patří hřiby, které můžeme sbírat většinou od června do září.

Hřib borový – jak název napovídá roste nejčastěji v borových, ale i smíšených lesích přímo pod borovicemi a v borůvčí. Hodí se do omáček, pod maso, k sušení i obalování.

Hřib dubový – mezi houbaři velmi ceněný, proto se mu říká pravák. Daří se mu v listnatých a smíšených lesích, hlavně pod duby, buky a lipami. Nejchutnější je obalený jako řízek. Bohužel tento pevný, krásný hřib bývá často prolezlý červy, zejména ve třeni.

Hřib hnědý – roste ve všech typech lesů, v horách i nížinách, nejčastěji v mechu nebo jehličí. Má sklony k plesnivnění, je proto dobré sbírat jej za suchého počasí. Nejvhodnější úprava je sušení, popř. uchovávání v olivovém oleji.

Hřib koloděj – daří se mu ve smíšených lesích. Patří mezi „modrající“ hřiby(stejně jako např.hřib satan,kovář), musí se proto důkladně tepelně upravit. Za syrova je jedovatý. Zažívací potíže působí i konzumace pokrmu z hřibu koloděje v kombinaci s alkoholem.

Hřib kovář – hojně rozšířený hřib po celé Evropě, žije v symbióze s kořeny listnáčů i jehličnanů. Je velmi chutný jako přídavek do polévek, omáček a těstovin, ale též vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu. Nedoporučuje se k sušení.

Hřib královský – vyskytuje se velmi vzácně v listnatých lesích, v teplých oblastech pod duby či habry. Je zapsán v červené knize pro Česko i Slovenskou republiku, proto se nesmí sbírat – pod padesátitisícovou pokutou.

Hřib sametový – známý pod názvem babka roste od srpna do listopadu ve všech typech lesů. Je vhodný k sušení, nakládání do octa, do houbových přílohových směsí, smažení i pod maso. Plodnice bývají často napadány larvami hmyzu, je proto nutné důkladné čištění.

Hřib smrkový – pro svůj vzhled i chuť je nazýván králem houbařské říše. Roste v srpnu a září hlavně pod smrky, ale i pod borovicemi, duby, buky, břízami, na pahorkatinách i horách. Roste velmi rychle, během několika dnů dokáže vyrůst až do váhy 1 kilogramu. Je vynikající do omáček a vhodný pro široké použití.

Hřib žlutomasý – vyznačuje se popraskaným kloboukem, proto se mu říká praskáč. Daří se mu ve vlhkých oblastech na dobře rozpustných půdách s množstvím humusu. Pro svou slabě nakyslou chuť je vhodný do houbových polévek, nehodí se pro sušení ani nakádání do octa. Bohužel bývá často napadán plísněmi.

Další chutné a oblíbené houby

Kozák březový – roste od července do listopadu převážně v listnatých (por břízami) a smíšených lesích, často i mimo les ve stromořadích. Je to krásná a chutná houba. Díky své vodnatosti je vhodný do houbových směsí a ideální pro sušení.

Křemenáč březový – nejčastěji roste v listnatých, méně ve smíšených lesích, vždy však pod břízami. Křemenáč březový je velmi oblíbený u kuchařů pro široké kulinářské uplatnění i sušení. Přes to, že může dorůst do značné velikosti, nenasává vlhkost a nestává se vodnatým.

Křemenáč osikový – patří mezi nejrozšířenější houby v Česku. Roste především pod osikami a topoly, většinou na okraji lesa nebo podél silnic. Pro svou jedinečnou chuť je vhodný ke všem kuchyňským úpravám.

Klouzek obecný – oblíbený, s mnoha krajovými názvy (borovák, borový másník, máslák, loupáček, paněčák, plcán, podsmetáčník...). Roste pouze pod určitými druhy borovic v létě a na podzim, proto nepatří k nejrozšířenějším. Je vhodný do houbových směsí nebo ho stačí jen svařit, smíchat s grilovanou nebo osmaženou slaninou, přidat trochu zcezené šťávy s trochou mouky na zahuštění – tato směs je výborná na topinky.

Muchomůrka růžovka – nejčastěji zvaná masák roste v jehličnatých a smíšených lesích od jara do listopadu, může se vyskytovat i v parcích nebo na hrázích rybníků. Používá se na smažení, dušení, opékání na kmíně, do směsí – nevhodná pro sušení.

Liška obecná – jedna z nejchutnějších hub (a nejdražších na trhu), na Moravě známá pod názvěm kuřátko. Roste ve všech typech lesů od pozdníjo jara do pozdního podzimu. Její výrazná chuť vynikne v omáčkách, houbových směsích, i samostatná grilovaná.

Pýchavka palicovitá – jedna z nejchutnějších a největších pýchavek – dosahuje výšky až 20cm. Roste ve skupinkách v listnatých i jehličnatých lesích, ale i na loukách nebo v listovém odpadu. Je velmi tuhá, proto se hodí spíš jen na řízky.

Ryzec smrkový – nedávno celkem vzácný, v posledních letech se do našich jehličnatých i smíšených lesů vrací. Často roste v trávě samostatně nebo hromadně pod mladšími smrky a jalovci. Ryzec je vhodný pro nakládání do octa, do houbových směsí, smažení na sádle s kmínem. Vynikající chuť dodává polévkám.

Smrž obecný – najít ho je docela pracné. Roste na jaře v křovinách nebo lesích, v příkopech, na neobdělané půdě a nepoužívaných železničních tratích. Hodí se k masitám jídlům, do omáček. Jeho vůně se zvýrazní sušením.

Špička obecná – roste převážně v zahradách, na pastvinách, u cest i v parcích, všude tam, kde má tráva brčálovou barvu. Protože brzy sesychá, používá se čerstvá, lze ji uchovávat v olivovém oleji, víně nebo octě. Hodí se k masitým a rybím pokrmům.

Důležitá je správná úprava – jinak hrozí otrava

Zažívací potíže i otravu si můžeme přivodit i z jedlých hub. Otravy dělíme na pravé a nepravé. Pravé otravy jsou způsobeny požitím jedovatých hub, nepravé špatnou úpravou jedlých hub. Houbaři mají své osvědčené zaručené recepty a metody jak s houbami naložit. Někdo má nacpaný mrazák mikrotenových sáčků plných pokrájených hub, jiný se pyšní množstvím sklenic s naloženými houbami v octě, oleji nebo sádle, další zásadně houby pouze suší.** Mykologové** se shodují v tom, že každá úprava hub je vhodná, ale má svá pravidla. Důležité je houby správně očistit, potom rozkrojit. Když z houby vylézají červíci nebo jsou patrné červí cestičky, houbu musíme vyhodit. Totéž platí i pro houby mokré nebo plesnivé. Nestačí plíseň odkrojit, stopy plísně jsou i uvnitř, i když ji nevidíme.

Houby sušíme, mrazíme, nakládáme

Zdravé tvrdé houby (hřibovité) můžeme uchovat v lednici pro tepelné zpracování (polévka, smaženice, směs pod maso apod.) do druhého dne, nejvýš 20-30hodin, měkké houby (klouzky...) nejdéle 15hodin. Houby sušíme v sušičce nebo na bílém papíře, ne však na přímém slunci nebo ve větru. Pokud chceme houby uchovat jinak než sušením, měli bychom je minimálně 15 minut povařit. Vychladlé je můžeme po malých dávkách zamrazit. Jednou rozmrazené houby znova nezamrazujeme-z toho může být zmíněná nepravá otrava.Povařené houby můžeme i nakládat do vína, sádla, oleje, octové nálevy použijeme pouze takové, které můžeme sterilizovat.

Nevěřte mýtům

Obecně platí, že houby jsou hůře stravitelné. Snášenlivost je u každého jiná, stejně jako u alkoholu. Někdo si dá tři sklenky vína a nepozná to, jiný je opilý. Přes to se doporučuje jíst houby k večeři v malém množství - asi ze 100gramů čerstvých hub. Rozšířený je názor, že se jídla z hub nesmějí ohřívat. Není to pravda. Pokud je jídlo dobře tepelně zpracované, může se druhý den bez obav ohřát. Dalším mýtem je, že se houby nesmějí zapíjet, a už vůbec ne alkoholickými nápoji. Samozřejmě s mírou!

Pokud si houbou nejsme jisti, neberme ji!

Každý rok před houbařskou sezónou i během ní mykologové upozorňují a varují před otravou houbami. Přesto k otravám stále dochází. Vyhněme se obloukem těmto houbám:

  • Čepičatka jehličnanová – roste během léta a na podzim ve všech typech lesů především na ležících kmenech a pařezech jehličnanů, ale i topolů.

Čím je nebezpečná: je smrtelně jedovatá. Má shodný obsah toxinů jako nejjedovatější houba na světě - muchomůrka zelená. Snadno se dá zaměnit s houbou opeňkou měnlivou, která je u houbařů oblíbená pro svoji delikátnost.

  • Čechratka podvinutá – můžeme se sní setkat od června do listopadu v lesech všeho druhu, s oblibou rostou i mimo les pod břízami.

Čím je nebezpečná: ve skutečnosti není přímo jedovatá, ale smrtelné nebezpečí představuje obsah látek vyvolávající těžké reakce. Nebezpečná je pro osoby se skrytými chorobami. Působení toxínů v lidském organizmu je podobné leukémii. Hojně se vyskytuje v lesích i parcích a má hřibovitý tvar, proto si ji můžeme snadno splést.

  • Holubinka vrhavka – jako většina hub roste od června do listopadu v jehličnatých, smíšených lesích a rašeliništích.

Čím je nebezpečná: vyznačuje se výrazně červeným kloboukem, lehce se může zaměnit s jiným druhem holubinky. Je jedovatá a má velmi ostrou palčivou chuť. Působí velmi nepříjemné zažívací potíže.

  • Muchomůrka jízlivá - vyskytuje se poměrně vzácně ve vyšších polohách, v jehličnatých a smíšených lesích, zejména ve smrčinách od července do září.

Čím je nebezbečná: je stejně nebezpečná a smrtelně jedovatá jako muchomůrka zelená. Podobá se některým druhům bílých pečárek.

  • Muchomůrka královská – roste rovněž od července do října ve vyšších polohách, jehličnatých a smíšených lesích.

Čím je nebezpečná: je jedovatá, protože obsahuje jed muskarin, který brzy po požití houby způsobí muskarinovou otravu. Otrava se projevuje silným pocením a sliněním. Postižený se dusí, má poruchy vidění, bolesti břicha, průjem a zimnici.

  • Zákeřný zabiják muchomůrka zelená – roste od časného léta do podzimu ve smíšených a především listnatých lesích.

Čím je nebezpečná: muchomůrka zelená je nejjedovatější známá houba, právem se jí říká pohár smrti. Přes léta trvající výzkum se nepodařilo proti jejímu jedu najít protijed. V několika případech se pacientům podařilo zachránit život přefiltrováním krve a transplantací jater. Muchomůrka zelená vypadá neškodně, příjemně voní a sladce chutná. Je však smrtelně jedovatá ve všech částech plodnice.

  • Vláknice začervenalá – roste od května do září v listnatých i smíšených lesích, zahradách, parcích a alejích.

Čím je nebezpečná: vláknice začervenalá je další smrtelně jedovatá houba. Mladé plodnice se podobají jedlé čirůvce májovce.

  • Lysohlávka kopinatá – roste mimo les v trávě na pastvinách, lukách, zahradách i na travnatých cestách.

Čím je nebezpečná: lysohlávka je nejen jadovatá, ale je označována za evropskou halucinogenní hobu číslo jedna. Nelze ji téměř zaměnit za jinou houbu, má totiž zvláštní tvar klobouku a výrazný modrozelený spodek třeně.

Nezáleží na tom, kolik plných košíků hub z lesa přineseme, záleží na tom, jaké houby přineseme!

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id6238 (zahradnimagazin.cz#10024)


Přidat komentář