Šalvěj lékařská

Nejznámější je jako léčivka a koření, ale je též vynikající medonosnou a okrasnou rostlinou. Voňavá a nadmíru užitečná bylinka, jejíž lidový název je " babské ucho " , koníčky, smrtky.

Šalvěj nebyla donedávna příliš známou bylinkou, přesněji řečeno, byla zapomenutou bylinkou našich babiček. Ty ale znaly velmi dobře tuto vonnou bylinku z čeledi hluchavkovitých.

Latinský název

Salvia officinalis Linné

Čeleď

Hluchavkovité - Lamiaceae

Šalvěj lékařská

Je polokeř, dřevina se stonky hned od země rozvětvenými a v dolní části dřevnatými. Jsou vytrvalé, v horní části jsou však bylinné a ty každoročně odumírají. Dorůstá výšky od 20-60 cm, listy jsou dlouhé 1 - 5 cm. Stonky rostou vzhůru a rozvětvují se, v dolní části je šupinovitě oddělená borka. Prýty jsou šedozelené a pavučinatě vlnaté, též aromaticky vonící. Listy dokonce zčásti přezimující, tyto listy výrazně voní. Čepele jsou tuhé, podlouhle vejčité, jemně vroubkované až celokrajné, svraskalé a v mládí šedoplstnaté. Později olysávající. Květy jsou po 5-10 v lichopřeslenech, v paždí nejhornějších listů. Květenství tvoří lichoklasy ze 6-8 lichopřeslenů. Jsou obojaké nebo samičí na různých jedincích. Jsou souměrné se srostlými obaly. Kalich je trubkovitě zvonkovitý a koruna dvoupyská, světle fialové nebo bílé barvy. Plodem jsou 4 elipsoidní tmavé tvrdky.

V magii šalvěj přináší moudrost, nesmrtelnost a bohatství. Pohlcuje negativitu a neštěstí, zbavuje napětí a rozrušení, pozvedá ducha Kouřem ze šalvěje se světí rituální prostor, někteří američtí indiáni se v něm dokonce "koupou". Pokud šalvěj nosíme při sobě, ochraňuje nás.

Rozšíření

Původní areál rozšíření šalvěje lékařské zahrnoval oblast Středomoří, Malé Asie. K léčivým rostlinám patřila šalvěj už ve starověkém Římě. Do dnešního Česka se tato bylinka dostala až teprve v 9. století, kdy začala být pěstována nejdřív v klášterních zahradách, později i jinde. V Česku se v současné době pěstuje** na zahrádkách**, místy v teplých oblastech může i zplanět.** **

Užití

Pěstuje se nejčastěji jako léčivka či koření. A to jak na zahrádce, tak v květináči za oknem, kde ale dorůstá výrazně menších rozměrů. Léčivou částí jsou listy nebo nať bez dřevnatých dolních částí neolistěných stonků. Většina koření dováženého k nám pochází právě ze středomořských oblastí z přírodních stanovišť. Sušené šalvějové lístky jsou šedozelené, plstnaté a budí dojem, že se "lepí" k sobě. Chuť je příjemně aromatická, výrazná a nahořklá. Obsahuje 1,5 až 3% silice, která je směsí thujonu, salviolu, kafru, cineolu a borneolu. Dále obsahuje 4% tříslovin, saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové, pryskyřice, vitaminy skupiny B, vitamin P, minerální a hormonálně účinné látky. Některé druhy šalvěje neobsahují určité silice, které z nich pak činí drogu nevhodnou pro farmaceutické účely. Tyto silice působí silně desinfekčně a potlačují potivost. Proto se šalvěj používá na žaludeční neduhy či na silně potivé nohy a ruce ke koupelím. V lidovém léčitelství je šalvěj jednou z nejvýznamnějších léčivek. Její hlavní užití je v desinfekci při zánětech nebo poranění například v ústní dutině, zmírňuje kašel, je vhodná do koupelí a výplachům s desinfekčním účinkem. Silice samotná je pak hojně využívána díky své vůni v kosmetice či potravinářství. Působí proti průjmům, zlepšuje trávení, je přísadou do průmyslově vyráběných zubních past a koupelových solí a pěn, též do žvýkaček. Proti lupům působí omývání vlasů odvarem ze šalvěje, čerstvé lístky se pokládají na rány a desinfikují je. Stejně blahodárně působí lístek šalvěje na štípanci od hmyzu. Hojí otlaky od zubních protéz či zubním lékařském zákroku.

  • Listy -  čerstvé i sušené, ty ale delším skladováním rychle ubývají na voňavosti. Patří mezi nedráždivé a zdravé koření, pokud se dodržuje rozumné dávkování.

  • Květy - jde jimi ozdobit již hotové pokrmy.**
    **

Tujon, obsažený v silice, může být při dlouhodobém podávání nebo** ve velkých dávkách jedovatý**. Šalvěj se nedoporučuje těhotným ženám, neboť může vyvolat stahy dělohy, vhodná není ani pro kojící ženy, protože snižuje tvorbu mléka. Naopak je vhodná pro ženy v klimakteriu. Při dlouhotrvajícím užívání šalvěje hrozí střevní poruchy. Používá se na ryby, do nádivek, paštik či na špízy v kombinaci s jiným kořením. Přidává se hlavně do tučnějších mas právě pro svoji schopnost pomáhat zažívání. Je vhodná při poruchách trávicí soustavy, při nechutenství a zánětech sliznic. Blahodárně působí na mozek a zlepšuje tak koncentraci a myšlení.** Pomáhá proti stresu. Známé je pálení šalvěje nebo vaření ve vodě, aby se vzduch v místnosti zbavil nežádoucích příměsí. Sušené lístky se vkládali mezi prádlo **proti molům a i dnes mají protokolové přípravky šalvějovou vůni.

Pěstování

Šalvěj není náročná na zeminu, roste i na suchých a chudých půdách. Vyžaduje pouze chráněné a slunné stanoviště. Lehkou, propustnou a spíše zásaditou půdu, nejlépe hlinitopísčitou. Na příliš výživných půdách nebo v** kvalitním zahradnickém substrátu se jí nedaří**. Semena vyséváme v březnu nebo na podzim buď do skleníku nebo ven na stanoviště. Většina odrůd se však množí vegetativně, při generativním množení si šalvěj nezachovává pravost. Proto se semeny množí jen původní kultivary. Šlechtěné odrůdy je lépe množit vrcholovými řízky, které na jaře koření v propustné půdě nebo perlitu. Další možností je dělení trsů. Po odkvětu je třeba odstranit odkvetlé výhonky, aby se rostlina nevyčerpávala tvorbou semen. Trs má životnost zhruba 5 let, po této době se doporučuje výměna sazenic, neboť ty staré jsou již dřevnaté a nemají hezký tvar. Starší trsy lze i hluboce seříznout a tím je zmladit. Na zimu je vhodné na šalvěj nastlat chvojí, hlavně u pestrolistých odrůd, které jsou náchylnější na vymrznutí. V pokojových podmínkách se šalvěji daří na slunném místě.

Sklizeň a zpracování

Rostliny ve druhém roce po výsadbě mají nejvyšší obsah aromatických látek. Čerstvé listy můžete trhat po celý rok, ale nejvíce účinných látek mají v květnu až červnu, před rozkvětem a za poledne. K sušení sbírejte jen dokonale suché listy. Sušte je ve stínu v tenké vrstvě nebo v sušičce při teplotě 35 °C. Suché listy nesmějí mít černé skvrny. Dobře usušenou bylinu uchováváme v uzavřených nádobách nebo papírových pytlích na vzdušných a suchých místech. Sesychá v poměru 4,5:1. Šalvěj se dá konzervovat i jinými způsoby; mezi ně patří konzervace v oleji (listy, celá nať), konzervace v octu (listy, celá nať), zamrazení, kandování v cukru nebo vylisování oleje. Droga by měla mít** i po usušení silnou** a čistě kořenitou vůni a hořkou chuť.

Šalvějové těstoviny

Čerstvé listy šalvěje jemně orestujeme na olivovém oleji, přidáme kousek másla a necháme ho rozpustit (nesmí zhnědnout). Směs osolíme a smícháme ji s vařenými těstovinami. Takto připravené těstoviny ihned expedujeme. Pro potěšení oka, můžeme dozdobit na půl rozkrojenými cherry rajčátky, které poklademe volně na těstoviny. Kdo je na maso, může si k tomuto receptu přidat malé oloupané a na másle orestované** krevetky. DOBROU, ZDRAVOU CHUŤ!**

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id6162 (zahradnimagazin.cz#9810)


Přidat komentář


Dále by Vás mohlo zajímat